Třídění odpadů je vlastně docela jednoduché a 75 % obyvatel ČR také proto své odpady již aktivně třídí.
Nastanou ale jistě chvíle, kdy si možná nejste jistí, jak s konkrétním druhem odpadu naložit.
Nevíte-li si rady, naleznete jistě odpověď níže nebo také na stránce věnované třídění odpadu www.jaktridit.cz.
Plasty patří do žlutého kontejneru. V průměrné české popelnici zabírají nejvíc místa ze všech odpadů. Důležité je proto nejenom jejich třídění, ale i sešlápnutí či zmačkání před vyhozením. V některých městech a obcích se spolu s plastovým odpadem třídí i nápojové kartony nebo kovy. Záleží na místních podmínkách a technickém vybavení dotřiďovacích linek, kam se odpad sváží. Proto je důležité sledovat nálepky na jednotlivých kontejnerech.
Mimo níže uvedených značek do těchto kontejnerů můžete vyhazovat i obalové odpady označené číslem 7.
V našem kraji máme k dispozici 6 975 nádob na plastový odpad. Nádoby vždy bývají označeny samolepkou žluté barvy s nápisem PLASTY.
.druhý
Vytříděný plast putuje ze žlutých kontejnerů na třídící linku, kde se ručně třídí podle jednotlivých druhů. V kontejnerech je pestrá směs různých druhů plastů, z nichž každý má trochu jiné složení, vlastnosti i použití. Čím lepší dotřídění, tím větší je naděje, že se jednotlivé druhy podaří recyklovat na nové výrobky.
Způsob dotřídění odpadu se může na jednotlivých třídících linkách třídit. V našem kraji je aktuálně v provozu 9 třídicích linek, v rámci ČR je jich pak celkově 125.
Z dotříděných plastů recyklací vznikají další užitečné produkty, jako např. dlažba, zahradní nábytek nebo protihlukové stěny u dálnic. Rozemleté PET jsou přeměňovány na vlákna, ze kterých se pak vyrábějí koberce, textilie nebo teplé výplně spacáků a zimních bund. Takto dostává odpad druhou šanci. Na území České republiky aktuálně působí desítky zpracovatelů druhotných plastů.
Papír patří do modrého kontejneru. Ze všech tříděných odpadů právě papíru vyprodukuje průměrná česká domácnost za rok hmotnostně nejvíce. Modré kontejnery na papír bývají nejsnazším způsobem, jak se této komodity správně zbavit. Alternativu pak poskytují sběrné suroviny, které ovšem nejsou vždy dostupné. Na druhou stranu nabízejí za papír roztříděný podle druhů finanční odměnu. Velké kusy papíru je vhodné odnášet do sběrných dvorů, pokud jsou k dispozici. Stále časté jsou u nás i školní sběry a soutěže, při kterých se sbírají zejména noviny a časopisy.
V našem kraji máme k dispozici 5 399 nádob na papírový odpad. Nádoby vždy bývají označeny samolepkou modré barvy s nápisem PAPÍR.
.
Sebraný papír z kontejneru slouží jako surovina pro další výrobu. Sběrový papír se při výrobě papíru běžně používá už desítky let. Prakticky v každém papíru, který dnes používáme, je nějaký podíl recyklované suroviny. Je logické, že chceme-li vyrobit kvalitní výrobky, musíme mít také kvalitní surovinu.
Kontejner s papírem se vyprázdní do svozového vozu. Naplněný svozový vůz pak míří na dotřiďovací linku. Tam se papír vyklopí na běžící pás a pracovníci ho ručně dotřiďují: vybírají případné nečistoty a rozdělují sebraný papír na jednotlivé druhy (noviny, časopisy, kartony, atd.). Každý z nich se zpracovává na jiné výrobky.
Způsob dotřídění odpadu se může na jednotlivých třídících linkách třídit. V našem kraji je aktuálně v provozu 6 třídicích linek, v rámci ČR je jich pak celkově 125.
Nejběžnější formou recyklace papíru je jeho opětovná výroba v papírnách. V nich se papír nasype do velké nádrže s vodou, kde se rozmixuje na řídkou kaši obsahující papírová vlákna. Ta se postupně zbaví nečistot, jako jsou kancelářské sponky, okénka z obálek a další nežádoucí příměsi. Poté se přidají další suroviny a tato směs se nanáší na papírenské síto, kde se již tvoří tenká vrstva papíru. Následuje její lisování, hlazení a sušení. Výsledkem je role papíru, která se může použít na výrobu obvyklých papírových výrobků. Jedno papírenské vlákno se dá v průměru recyklovat 5 až 7krát, každou recyklací se ovšem zkracuje.
Další možností recyklace papírových odpadů je výroba tepelných izolací, nasávané kartonáže, příměsí do stavebních hmot, energetické využití, nebo i výroba kompostu a bioplynu.
Vhazuje se do zeleného nebo bílého kontejneru. Pokud jsou k dispozici oba, je důležité třídit sklo i podle barev. Barevné do zeleného, čiré do bílého. Pokud máme kontejner na sklo jen jeden, pak do něj dáváme sklo bez ohledu na barvu. Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude se dále třídit! Díky svým vlastnostem se dá skleněný odpad recyklovat prakticky donekonečna.
Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat barevné sklo. Například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů a také tabulové sklo z oken a dveří. Do bílého kontejneru vhazujeme sklo čiré. Tedy lahve od nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin. Není potřeba je vymývat, stačí pořádně vyprázdnit.
V našem kraji máme k dispozici 5 928 nádob na skleněný odpad. Nádoby vždy bývají označeny samolepkou zelené barvy s nápisem SKLO. Setkat se můžete i se samolepkami a nádobami barvy bílé. I to je správně, do těchto nádob patří čiré sklo.
*Sklo třídíme do zeleného nebo bílého kontejneru.
Limity nastavené sklárnami pro příjem střepů k recyklaci jsou velmi přísné. Maximální míra znečištění cizorodými látkami je v řádech gramů ve 100 kilogramech střepů (jednotky ppm). Této čistoty by nebylo možné efektivně dosáhnout ručním tříděním. Dotřiďovací linky na sklo jsou proto z velké části automatické a ruční třídění je pouze v první fázi, tedy odstranění velkých kusů neskleněného odpadu při vstupu na třídící linku. Další fáze probíhají již zcela automaticky, lahve se musí zbavit kovových i plastových uzávěrů, etiket, neskleněných součástí jako porcelán a keramika a musí splňovat i parametry týkající se barevnosti střepů.
V porovnání s ostatními dotřiďovacími linkami je těchto u nás jen šest a jsou velmi úzce napojeny na sklárny, se kterými spolupracují.
Moderní dotřiďovací linky dokážou vytřídit nečistoty od skleněných střepů a roztřídit sklo podle barev. Barvu rozpozná laserové čidlo a přesně mířený paprsek vzduchu pak příměs „odfoukne“ pryč. Jednodušší a méně nákladné je však rovnou třídit sklo do zeleného a bílého kontejneru. Proto se takový sběr podporuje i v obcích ČR.
Sklo lze recyklovat stále znova, jeho kvalita se recyklací nemění. Proto se většina skla vytříděného z komunálního odpadu vrací do skláren, kde se přidává do sklářského kmene. O dalším využití skla rozhoduje hlavně míra jeho znečištění a barevnost. Výrobci skleněných obalů potřebují, aby znečištění skleněných střepů bylo co nejmenší. Sebemenší kamínek, kousek porcelánu nebo keramiky ničí sklovinu.
Komunální sklo se používá především na výrobu nových skleněných obalů – lahví na víno, nápoje, pivo, konzervárenské obaly apod.
Odpadní sklo však nejsou jen sklenice od marmelády. Na některé druhy skla, jako jsou třeba autoskla nebo sklo z obrazovek starých televizí, je třeba použít jiné postupy zpracování!
Nápojové kartony známé jako krabice na mléko, džusy nebo víno. Vhazují se do kontejnerů různých barev a tvarů, ale vždy označených oranžovou nálepkou, případně do oranžových pytlů. Záleží na tom, jak má obec systém sběru nápojových kartonů nastavený. Ročně se na světě vyrobí desítky miliard nápojových kartonů, takže rozhodně stojí za to je třídit. Materiály, z nichž jsou nápojové kartony vyrobeny, jsou velmi kvalitní.
Na nápojových kartonech jsou tyto značky:
V našem kraji máme k dispozici 21 samostatných nádob na nápojový karton. Nádoby vždy bývají označeny samolepkou oranžové barvy s nápisem NÁPOJOVÉ KARTONY.
Nádoby určené pro sběr nápojového kartonu jsou označeny oranžovou samolepkou.
O místních podmínkách systému sběru tříděného odpadu vždy rozhoduje obec, proto se všude třídí jiným způsobem.
U třídění nápojového kartonu se můžete setkat se sběrem spolu s plastem, papírem, nebo dokonce samostatně.
Vytříděné nápojové kartony směřují k recyklaci. Jejich papírová vrstva je vyrobena z kvalitního papíru s dlouhými vlákny. O ten mají papírny velký zájem. Kartony se rozemelou a ze směsi se oddělují papírová vlákna, která putují dále do papírny jako surovina. Podíl obsahující plast a kov se používá většinou jako palivo.
Dalším, velmi moderním způsobem využití, je zpracování kartonů na stavební desky. Rozemleté kartony se pod velkým tlakem a teplotou slisují – obsažený plast při tom funguje jako lepidlo. Desky jsou pevné, lehké a dobře se obrábějí. Dají se použít například na výrobu přepážek nebo třeba lehkého nábytku. Desky vyrobené z nápojových kartonů jsou tak odolné, že se dají použít i pro výstavbu budov.
Pro výstavbu domků se používají sendvičové panely, vyrobené z desek z nápojových kartonů a polystyrenu, které se podle potřeby dál povrchově upravují.
Kovový odpad se u nás desítky let sbírá ve výkupnách. Sběr kovových odpadů stále více organizují ve větší míře obce. Mělo by to do jisté míry odradit nenechavce od ničení veřejného i soukromého majetku. Železný šrot můžete také pohodlně odevzdat ve sběrném dvoře v obci, kde vám sice nic nezaplatí, ale zase máte jistotu že ho od vás vezmou vždycky.
Oblíbené jsou též železné soboty, které na vesnicích často organizují hasiči nebo jiné zájmové spolky.
V posledních letech se na ulicích objevují stále častěji i šedé nádoby na třídění kovových obalů. Jsou určeny především na sběr plechovek a drobnějšího kovového odpadu. Aktuálně je v ČR bezmála 14 tisíc nádob určených pro samostatný sběr kovů, častější jsou ale tzv. vícekomoditní nádoby, což znamená, že se kovy sbírají dohromady s jinou komoditou (samostatně s plastem nebo s plastem a nápojovými kartony) do jedné nádoby – dle samolepky na nádobě.
V našem kraji máme k dispozici 892 nádob na kovový odpad. Nádoby vždy bývají označeny samolepkou šedé barvy s nápisem KOVY.
Kovové odpady se zpracovávají v hutích a slévárnách. Velké kusy kovů se opakovaně taví a získává se tak nový materiál při nižší spotřebě energií. Drobnější kovový odpad, jako jsou plechovky, víčka a další obaly se mohou zpracovávat mechanicky na drtě, granálie a prášky, které se dále využívají v metalurgii jako oxidační činidla, suroviny pro výrobu barev, svařování, či výrobu ohňostrojů.
Existují i technologie, kde se tenkostěnný hliník dál zpracovává i k výrobě plechu pro další plechovky.
Železárny šrot nutně potřebují, protože tím šetří energii i suroviny. Výhodou je, že železo i ostatní kovy je možno recyklovat prakticky neomezeně. Recyklací, tedy tavením a zpracování, se jeho vlastnosti nemění.
Kovy bývají často dotřiďovány pomocí separátorů kovů (velké magnety) také ve spalovnách, kompostárnách či dotřiďovacích linkách.
Takový odpad, který se pro svůj objem, nebo hmotnost nevejde do běžných nádob. Konkrétně se tedy jedná o rozbitý nábytek, koberce, linoleum, matrace a další vybavení domácností. Tyto odpady můžeme odvézt do sběrného dvora. Využít můžeme také mobilního sběru, pokud jej vaše obec organizuje. V případě, že v určitém časovém úseku máme těchto odpadů velké množství, třeba kvůli rekonstrukci domu, objednáme si přistavení velkokapacitního kontejneru u specializované firmy.
Objemný odpad obsahuje různé materiály, které mají buď velké rozměry, nebo hmotnost. Aby bylo možné objemný odpad recyklovat, je třeba ho již při příjmu do zařízení důsledně roztřídit, zejména na kovy, plasty, papír a dřevo. Zbylý odpad se může energeticky využít v ZEVO, použít na výrobu alternativních paliv, nebo skládkovat. Někteří provozovatelé skládek objemný odpad před uložením na skládku drtí, aby zmenšili jeho objem.
Tyto odpady, nebo obaly jimi znečištěné mají nebezpečné vlastnosti, které mohou ohrozit zdraví lidí a životní prostředí. Proto musí být využity, či odstraněny ve speciálních zařízeních. Tyto odpady nepatří do běžné popelnice na směsný odpad! Mezi nebezpečné odpady patří barvy, lepidla, rozpouštědla, oleje, pesticidy, léky a domácí chemikálie. Nebezpečnými vlastnostmi jsou: toxicita, karcinogenita, mutagenita, infekčnost, ekotoxicita, výbušnost, hořlavost, uvolňování toxických plynů a další podobné vlastnosti.
Nebezpečné odpady můžete odkládat do sběrného dvora, nebo využít mobilního sběru, pokud je obcí organizován.
Pokud si nevíte rady s nějakým prázdným obalem, podívejte se na jeho etiketu, vždy by měla být na jeho obalu informace, jak s daným obsahem naložit.
Staré léky můžete vrátit do jakékoliv lékárny. Injekční jehly lékárny převzít nemusí. Převzít je nebo informovat o místě jejich možného vrácení by měl lékař, který léčbu s nimi předepsal. Od drogově závislých osob je přebírají obvykle terénní pracovníci speciálních podpůrných organizací.
Nebezpečné odpady se musí důkladně vytřídit podle jednotlivých nebezpečných vlastností už při samotném sběru. Podle nich se také s nebezpečnými odpady dále nakládá. Řadu nebezpečných odpadů je možné regenerovat, tzn. obnovit jejich původní vlastnosti a znovu používat. Tato metoda se používá např. u rozpouštědel a olejů.
Hořlavé odpady, např. infekční odpad z nemocnic, léky, ropné produkty, barvy a laky se obvykle spalují ve spalovnách nebezpečného odpadu. Kovové obaly, které projdou spalovnou se předávají k recyklaci.
Další metodou je dekontaminace, kdy se odstraňují nebezpečné látky z různých povrchů, např. se odborně vyplachují obaly od nebezpečných látek, umývají kovové součástky apod. Nebezpečná látka se pak odstraní, vyčištěný výrobek je možné opět používat, nebo recyklovat.
Složitější výrobky se rozebírají na jednotlivé součásti. Ty, které obsahují nebezpečné látky, se předávají specializovaným firmám k bezpečné likvidaci, případně využití (např. autobaterie).
Velká část nebezpečných odpadů se skládkuje, ale před uložením na skládku nebezpečných odpadů musí projít odpad úpravou, při které je dosaženo limitů pro uložení na skládku. K tomu se využívají různé chemické a fyzikální metody jako neutralizace, stabilizace, biodegradace, solidifikace apod.
Staré a nefunkční elektrické spotřebiče, baterie a akumulátory podléhají takzvanému „zpětnému odběru“, který zajišťují specializované firmy. Jde o systém, jehož financování je zajištěno podobně jako u obalového odpadu. Každý, kdo uvede na trh nějaký výrobek, musí odvést určitý poplatek. S penězi hospodaří kolektivní systém, který z nich financuje provoz celého systému.
Při nákupu nového zboží této kategorie zaplatíme v ceně příspěvek na provoz míst zpětného odběru a následnou recyklaci, takže si tuto službu vlastně „předplatíme.“ Místa, kde můžeme takové vysloužilé výrobky zdarma odkládat, jsou označována jako „Místa zpětného odběru“. Nejčastěji jsou zřízená ve sběrných dvorech, nebo v prodejnách elektro, ale i na úřadech nebo ve školách. Drobné elektrozařízení a baterie se také sbírají do speciálních červených kontejnerů.
Více informací o sběru jednotlivých druhů elektrozařízení se dozvíte na následujících odkazech:
VYSLOUŽILÉ ELEKTROSPOTŘEBIČE:
OSVĚTLOVACÍ ZAŘÍZENÍ:
BATERIE:
ECOBAT AKADEMIE – Vše o sběru a recyklaci baterií
Na akademii se dostanete na tomto odkaze
VIDEA PRO VEŘEJNOST
Spotřeba baterií rok od roku stoupá. Správné zacházení s bateriemi, jejich skladování a následná důsledná recyklace nabývají na významu. S tím vším vám poradí Ecobat. Když baterie doslouží, udělejte, co je správné. Odneste je na sběrné místo.
Baterie do koše nepatří, kam tedy patří? – video ZDE
Požární bezpečnost Jak baterie doma skladovat a bezpečně s nimi zacházet? – video ZDE
VIDEO PRO SBĚROVÉ PARTNERY ECOBATU
Sbíráte baterie? Pak se na vás vztahují určité povinnosti. Připravili jsme pro vás krátký návod, který vám vysvětlí, jak na to.
Jak třídit odpadní baterie na sběrném dvoru – video ZDE
Jedná se o biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu pocházející především z údržby zahrad, ale i rostlinné zbytky z kuchyní. Na rozdíl od plastů nebo skla se tento odpad rozkládá biologickou cestou, tedy pomocí mikroorganismů. Nemůžeme je recyklovat na nějaký výrobek, jako je tomu třeba u skla. Můžeme je ale využít a vyrobit z něj třeba kompost, nebo dokonce elektřinu.
Ve směsném (zbytkovém) komunálním odpadu je z pravidla více než 40 % biologicky rozložitelných materiálů, tedy těch, které se mohou rozkládat působením mikroorganismů.
Ke sběru bioodpadu se nejčastěji využívají hnědé popelnice a kontejnery, nebo velkokapacitní kontejnery. Bioodpady je případně možné odkládat také ve sběrném dvoře nebo je využít na zahradách v kompostérech nebo komunitních a obecních kompostárnách.
Někde vlastně ani není sběr bioodpadů nutný. Platí to pro vesnice nebo městské čtvrti s rodinnými domky – prostě všude tam, kde nemají lidé zahrady. Díky tomu mohou kompostovat sami a nepotřebují žádné svozy.
Obce se snaží tento způsob podporovat například tím, že lidem zapůjčí nebo levně prodají moderní kompostér. Je to výhodné pro občany, protože mají vlastní, kvalitní kompost, ale taky pro obec, která díky tomu nemusí investovat do vybudování celého systému pro sběr a zpracování bioodpadu.
Tento způsob zpracování odpadu je něco jako domácí kompostování, ale ve větším rozměru. Komunitní kompostér slouží pro několik domů, menší sídliště nebo ulici rodinných domků. Lidé, kteří se ke kompostování chtějí připojit, sem nosí zelené zbytky ze svých domácností a zahrádek. O pořádek kolem kompostéru a jeho „provoz“ se starají podle vzájemné dohody všichni zúčastnění. Když je kompost hotov, použijí ho na údržbu a zkrášlení okolí domů.
Také některý použitý textil je možné dále využívat, byť se vždy nejedná o klasickou recyklaci jako je tomu např. u papíru. Recyklovat textil lze pouze ve velmi omezeném množství.
Povinnost zajistit sběr textilu ve všech obcích bude platit až od roku 2025. Již nyní se však jeho sběrem zabývá řada organizací a firem. Kontejnery na textil naleznete na ulicích, ve sběrných dvorech, ale i v areálech obchodních center. Tyto kontejnery mají nejrůznější barvu. Pro všechny však platí, že bychom do nich měli vhazovat textil čistý a v zavázaných pytlích, které usnadní další přepravu. Kromě textilu se do některých kontejnerů sbírá i obuv a plyšové hračky.
Část sesbíraného textilu, obuvi, hraček a podobných odpadů se využije v rámci charitativních projektů ať už v rámci ČR nebo v cizině. Sběrový textil nevhodný pro charitu je určený k recyklaci nebo energetickému využití. Používá se při výrobě hadrů, izolací, ale i speciálního papíru s vysokou pevností.